Na podzimním festivalu „Zažít město jinak“ nás v Kobylisích zaujal vzkaz pana Rosy z naší uličnické zdi. Týkal se laviček u stanice metra Kobylisy, které jsou už 6 let v dezolátním stavu. Na místě jsme zjistili, že tahle hrůza je už za hranicí běžně ošuntělého městského mobiliáře. Ti méně pozorní, co by si třeba chtěli na některou z laviček při čekání na autobus sednout, by také mohli skončit s rezavým hřebíkem v zadku. Takže to půjdeme nahlásit na radnici? Na Technickou správu komunikací? Na Dopravní podnik? Kam se to vlastně hlásí?
Známe byrokratické průtahy, které většinou znemožní uskutečnit tyhle malé opravy. Rozhodli jsme se proto lavičky opravit sami. Horší než stávající stav to být nemůže! Oslovili jsme pár místních truhlářů, protože tyhle lavičky jsou trochu atypické a na jejich opravu jsme si sami netroufli. Nakonec jsme se domluvili s Janem Kušnierem, který nám pomohl vyrobit nové dřevěné sedáky. Pan Kušnier sice zpočátku nemohl pochopit, že nejsme z radnice a že něco chceme opravit sami od sebe, ale nakonec jsme ho naladili na naši vlnu a výsledek je řemeslně skutečně perfektní! Jako třešničku na dortu jsme použili veselé barvičky z našeho uličnického loga :-). Ale chtěli jsme novým lavičkám dát jejich vlastní příběh. Líbí se nám projekt Bench Diary z americké Atlanty, kde takové lavičky mají. Opatřili jsme blok, tužku a „nepromokavý obal“ a hurá do toho!
Samotná montáž byla vcelku jednoduchá. Ze shnilých laviček zbyly aspoň hmoždinky v kamenné konstrukci, takže stačily 4 šrouby na každou ze dvou laviček. Opravit by potřebovaly všechny, ale nechme teď radnici, jestli tenhle šťouchanec nebude inspirací pro úpravu tohoto místa (?) Ze zbylých částí starých laviček jsme aspoň provizorně opravili pár dalších laviček, na které byste si asi určitě nesedli.
Byli jsme zvědaví, jak se lavičkám a deníku daří, tak jsme se po dvou hodinách přijeli podívat, jak se deník plní. Už ráno byl objektem zájmu kolemjdoucích, kteří se s námi dávali do řeči a psali své postřehy. Ale ejhle, deník byl pryč! Hm, to si teda někdo skutečně polepšil! „Mámo, koupil jsem blok v akci!“:-) Ale nevadí, do druhého dne tu máme Deník lavičky č.2! Po týdnu opět kontrola a tentokrát je pryč nejen deník, obal i tužka, ale i kroužek od klíčů, kterým jsme deník připevnili. Hm, přímo nad lavičkou jsou kamery, takže volba byla jasná, na Deník lavičky č.3 alespoň připsat, že kdo si ho vypůjčí, bude v televizi!:-) Při další kontrole se ukázalo, že to byla spíše výzva! Tentokrát už nezbyl ani provázek… Ale lavičky zůstaly a to je hlavní. Projekt s deníkem zkusíme asi na nějakém méně vytíženém místě, kde bude moci chvíli vydržet.
